Dějiny Pulčína

Předchůdcem dnešního Pulčína byla středověká víska, která ležela na břehu Pulčínského potoka pod skalami a jmenovala se stejně jako strážní hrad nahoře na skalách – Plučiny (výraz je nejspíš odvozen od osobního jména Půlka nebo od slovesa půliti).
První psaná zmínka o hradu, jenž měl sloužit k ochraně kupecké cesty z Moravy do Uher, pochází z roku 1426. Rozkládal se na samém vrcholu Pulčínských skal, jak o tom dnes svědčí mj. stopy po kamenických nástrojích, nálezy keramiky, tři vytesané schody a záseky v bocích vrcholové skály, které patrně sloužily jako kapsy pro dřevěné konstrukce. Jeho majitel, Miroslav z Cimburka a Plučin, který jej získal od manželky krále Zikmunda Barbory Celské, se zpronevěřil své úloze ochránce kupců a stal se, tak jako řada jiných šlechticů té doby, loupeživým rytířem, za což ho posléze pravděpodobně stihl hrdelní trest. Na počátku 16. století pak tvrz byla opuštěna a zanikla a spolu s ní na čas i podhradní ves.
V pobělohorských dobách sloužilo skalní město Izby k tajným schůzkám Českých bratří, z této doby také zřejmě pocházejí názvy některých skalních útvarů jako např. Českobratrský stůl, Bratrský sbor, Kazatelna a Propadlý kostel.

Pulčínská zvonice (zbořena v roce 1930)

Nová obec začala vyrůstat na temeni kopce naproti skalám, už jako součást panství Brumov I. V roce 1663 byla stižena nájezdem Tatarů. V roce 1670 měla ves 9 obsazených usedlostí a tehdy i později byla především zemědělskou a pasekářskou obcí. V dnešní podobě se její jméno objevuje v pramenech poprvé v roce 1850. Tehdy také přestal být Pulčín součástí brumovského panství a přešel pod politický okres Uherský Brod (současně spadal pod valašskokloboucký soudního obvod).

Kolem roku 1900 žilo v Pulčíně necelých 400 obyvatel. Neúrodná půda a pastevectví neskýtaly početným rodinám valné živobytí, řada z nich proto dojížděla na sezonní práce do Bratislavy či na Hanou. Jiní odešli za prací do Ruska a Spojených států amerických. Na konci první světové války se v Pulčínských skalách skrývali čeští dezertéři z rakousko-uherské armády. Ke konci druhé světové války pak okolní hory, skály i Pulčín samotný sloužily jako úkryt partyzánů.

Lidová architektura v Pulčíně

Asi nejvíce se Pulčín vylidnil po druhé světové válce, kdy řada lidí odešla do pohraničí, aby se ujala majetku po vyhnaných sudetských Němcích. Od roku 1960 obec patří do okresu Vsetín, k Francově Lhotě byla připojena v roce 1980. Dnes čítá pulčínské obyvatelstvo zhruba sto, většinou starších lidí; početnější je skupina chalupářů, které láká zdejší krásná příroda a odlehlost od větších sídel.

Zbytky větrného mlýna na pulčínských pasekách (foto archiv MM VK)

Na hranici Národní přírodní rezervace Pulčín - Hradisko pod skalami stojí trampské chaty – Hawai, Dakota a Tahiti. Spolu s pamětní deskou trampům popraveným ve 2. světové válce a romantickými jmény některých skalních útvarů je to dnes jedna z připomínek, že tato oblast byla kolébkou trampingu na Valašsku.
O 70. výročí založení osady Hawai si můžete přečíst tento článek z Valašského deníku.

Zajímavosti

Z Pulčína pochází operní pěvec Karel Zavřel (1891–1963) s hlasem enormního rozsahu, který zvládl na špičkové úrovni baryton i tenor. Absolvoval brněnskou varhanní školu u L. Janáčka, v l. 1929–39 byl oporou souboru SND v Bratislavě, dále působil v Českých Budějovicích, po válce v Hudebním divadle v pražském Karlíně. Měl ale i jiné hudební aktivity, mj. také nazpíval Píseň polárních vlků s orchestrem Jaroslava Ježka.

Památkou původní valašské architektury je roubená usedlost čp. 7.