Vařákovy paseky a vypálené valašské osady

Motto:
Poslední nacistickou trestnou akcí doslova v předvečer osvobození Valašska (v noci ze 2. na 3. května) bylo vypálení osady Vařákovy paseky nad Lačnovem a zavraždění čtyř jejích obyvatel. O této události se nezachovaly žádné úřední dokumenty, s největší pravděpodobností nebyla po válce vůbec vyšetřována a je obestřena řadou podivných okolností. Proto se členové ČSOP Valašské Meziříčí rozhodli, že se pokusí najít svědky této tragédie a zjistit okolnosti, za nichž k ní došlo.
Vypálené osady
Javorníky a zejména blízké Vizovické vrchy zažily na konci II. světové války krvavé střety partyzánů s nacistickým potlačovacím aparátem. Nejhůře ale tento čas nesli místní obyvatelé na odlehlých pasekách, kde se partyzáni schovávali a vyžadovali od nich potraviny, alkohol a další služby, což pro pasekáře v případě prozrazení znamenalo automaticky mučení a trest smrti. A k nejhoršímu také došlo, když nacisté na jaře 1945 zorganizovali několik zastrašujících trestných výprav proti civilnímu obyvatelstvu. Ještě v zimě Němci vyvraždili rodinu mlynáře Juříčka v Leskovci u Vsetína, kde byl lazaret 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Podle některých informací vybudování skrýše pod mlýnem údajně inicioval konfident gestapa František Šmíd (Velký Franta), který pak Juříčka udal, aby mohl vykázat svým nadřízeným činnost. Více informací: http://www.leskovec.cz/jurickuv-mlyn Notoricky známá je trestná akce stíhacího komanda SS Josef na Ploštině, kde při vypalování zemřelo celkem 24 obyvatel převážně dovlečených z okolních vesnic. Pravidelně se zde konaly sjezdy a kladení věnců, tuto tradici neoslabila ani slavná kniha Ladislava Mňačka „Smrt si říká Engelchen“, která ukazuje činnost partyzánů na Ploštině v poměrně negativním světle. Teprve současnost odhaluje pozadí těchto událostí – například to, že komunistický režim kryl pachatele těchto zločinů Kurta Wernera Tuttera a Waltera Pawlofského, protože byli spolupracovníky STB nasazenými v západním Německu (podrobnosti zjistíte např. v knize a filmovém dokumentu Luďka Navary „Smrt si říká Tutter“). Další akcí oddílu SS Josef bylo vypálení Prlova, ležícího jen několik kilometrů od Ploštiny, kde také zahynulo přes dvacet nevinných lidí, kteří byli zavražděni za spolupráci s partyzány, ať již skutečnou, vynucenou či smyšlenou. Stíhací zväz Juhovýchod – Stíhacia skupina Slovensko s krycím názvem Josef vznikl na Slovensku převážně z místních Němců a členů slovenských Hlinkových gard. Byl jedním ze tří slovenských protipartyzánských komand Otto von Skorzenyho, která se převážně zaměřovala na zastrašování civilního obyvatelstva a proslula jako nejkrutější a nejbrutálnější oddíly SS. Další dva oddíly nesly poetická jména Edelweiss (Protěž) a Schneewitchen (Sněhurka). Většinu zločinů spáchaly na Slovensku a na slovenských webových stránkách najdete také nejvíce informací o jejich činnosti. Zde jsou některé (zdaleka ne všechny) odkazy, které postačí pro základní informaci: http://www.druhasvetova.sk/view.php?cisloclanku=2006080003 http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=2571&mm=1&vd=1&PHPSESSID=62add5fcc1968dffa http://www.noveslovo.sk/c/15093/Teroristi_z_Edelweissu_a_jednotky_SS_Stihaci_zvaz_Slovenska Další informace